Proč je tak těžké hrát podle pravidel?

Ten, kdo kdysi ustanovil první pravidla, to udělal v naději, že se budou dodržovat. Bohužel to však čím dál tím víc vypadá tak, že pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala. Jednu oblast máme před očima stále - politiku. Zkušenosti z druhé oblasti jsem popsala ve článku zabývajícím se reklamacemi. Třetí oblast popíšu na následujících řádcích.

Tento článek ukazuje zásadní nedostatky v komunikaci vyučujících se studentem. Věřím tomu, že bude dostatečně odstrašujícím příkladem toho, jak by to ve školách rozhodně vypadat nemělo. Záměrně neuvádím, o kterou školu se jedná, stejně jako nezveřejňuji bližší informace o předmětech a vyučujících, kterých se tento článek týká.

Na začátku semestru jsou studenti obvykle přímo od vyučujícího v hodině i prostřednictvím sylabu srozuměni s tím, jaké jsou podmínky pro úspěšné ukončení daného předmětu. Podle toho si obvykle rozvrhnou učení, čtení povinné literatury, psaní esejů a případnou praxi. Jak to ale může dopadnout, když vyučující z ničeho nic a na poslední chvíli změní dané podmínky, nebo když si počítač ve školní PC učebně postaví hlavu přímo během zkoušky?

Situace první: V sylabu vychází závěrečné hodnocení předmětu z celkových 100 bodů složených z až 60 bodů za průběžné úkoly a až 40 bodů za závěrečný písemný test. Ve skutečnosti se ovšem až ve zkouškovém při rozdávání onoho závěrečného testu dozvíte, že je konstruován jen na max. 34 body a navíc je nezbytné jej napsat alespoň na 20 bodů (resp. 60%), o čem také v sylabu není ani slovo. No, co jiného udělát, než že co nejdříve po uvědomění si těchto nesrovnalostí kontaktovat vyučujícího a na rozpory ho slušně upozornit. Ani pak ale nemusí být vyhráno. Vyučující sice může uznat, že v sylabu podmínka 60% nebyla a že tedy závěrečnou známku zapíše všem (avšak ponechá i Fka, přestože nejhorší by mělo být E), jenže je tu další "ale" - nikdo nikdy neviděl novou bodovou škálu pro závěrečné hodnocení, která vychází z max. 94 bodů. Opět tedy kontaktujete vyučujícího. První e-mailem, podruhé osobně a potřetí opět e-mailem. Ani přes jeho osobní příslib však není nová škála nikde vyvěšená ani po třech týdnech. Co se dá dělat - e-mail tentokrát adresujete vedoucímu oboru. Ten se ("zcela nečekaně") postaví za onoho vyučujícího a vy - i když jste v právu - utřete nos...

Taky se ptáte, z jakého důvodu ke změnám došlo? Proč byly průběžné úkoly i test známkované a závěrečné hodnocení "vzniklo" průměrem těchto dvou známek, když mělo být odvozeno od počtu získaných bodů? A proč nebyla zpřístupněna nová bodová škála vycházející z max. 94 bodů?

Situace druhá: Závěrečné hodnocení je součtem bodů z průběžného testu (až 50 b.) a kolokvia a eseje (dohromady až 50 b.). Průběžný test píšete v polovině listopadu; pak jsou v polovině ledna (v odstupu jednoho týdne) dva termíny pro odevzdání eseje a kolokvium koncem ledna podle toho, ke kterému datu jste odevzdali esej. Pokud ale máte tu "smůlu", že jako jedni z asi 3 lidí odevzdáte esej v dřívějším termínu, tudíž se do školy dostavíte na první termín kolokvia a škola právě v ten den pořádá Den otevřených dveří, věřte tomu, že na vyučujícího čekáte zbytečně, případně že jej potkáte při příchodu, dokonce se s ním pozdravíte a pak už jej o 5 minut později vidíte odcházet z budovy pryč. Týden si pak počkáte na odpověď (dotaz mu e-mailem putuje ještě v době, kdy by mělo kolokvium probíhat), jak dál postupovat, když na druhý termín kolokvia prostě nemůžete, a proto jste odevzdávali esej v prvním termínu. Samozřejmě, že na nějaké "Promiňte" či "Omlouvám se za neuskutečněný termín" čekáte marně. O tom, že hodnocení bude podle Studijního řádu zapsáno do 7 dní od konání zkoušky, resp. kolokvia, si můžete také jenom nechat zdát (ale na to jste už u těchto vyučujících zvyklí). Stejně tak o tom, že někde bude automaticky uvedeno bodové ohodnocení eseje, písemky a kolokvia.

Proč byl termín prvního kolokvia stanoven na Den otevřených dvěří, když vyučující musel dopředu vědět, že tam bude reprezentovat obor? A proč není vyučující schopen zapsat hodnocení do týdne, když má body spočítané, a trvá mu to skoro 3 neděle?

Situace třetí: Zkouška má dvě části - teoretickou, kdy na otázky odpovídáte písemně na papír, který odevzdáte vyučujícímu a výměnou dostanete zadání k praktické části, kdy pracujete s programem na PC (ve školní učebně!) a Wordem, do kterého vkládáte výsledky. Soubor pak odevzdáte do připravené složky. Jenže ouha - asi 20 minut před koncem zkoušky se vám program prostě sekne. Zamrzne. Čas běží, jako by mu za patami hořelo, vám zbývají ještě dvě nezodpovězené otázky, ale programu se ani po ukončení pomocí Ctrl+Alt+Del a znovuspuštění zjevně výsledky ukázat nechce. Informujete tedy vyučujícího, který vás ale - stejně jako další smolaře se zamrznutým PC - zmrazí odpovědí, že prostě musíte počkat, až to rozmrzne. Jenže to se nestane a vy do konce zkoušky můžete pracovat jenom s Wordem. Tam tedy pod několik tabulek s výsledky napíšete alespoň kroky, které byste udělali k získání dalších výsledků, a připíšete tam, že vám program zamrznul. Před odchodem z učebny o tomto informujete i vyučujícího. Následuje ale další studená sprcha: přestože na přednášky i semináře chodíte, poprvé slyšíte o tom, že vás vyučující celý semestr upozorňoval na to, že za stav PC si odpovídáte vy. Šokovaní touto odpovědí opouštíte učebnu. Nedá vám to ale a zajdete za vyučujícím znovu s otázkou, jak se bude situace řešit. Po strohém sdělení, že řešení se bude odvíjet od toho, kolik bodů dostanete z teoretické části, trnete doma při čekání na výsledky, podle kterých máte 32 bodů za teorii (z 50 možných) a z praktické části 15 z 50, tedy úplně stejně, jako jste získali v prvním termínu, kdy jste odevzdali jenom jednu tabulku. K tomu se dozvíte, že vyučující je ochoten vás vyzkoušet ještě ústně (na teorii, jak jinak), ale že úlevy nesmíte očekávat. Kalich trpělivosti vám pak přeteče v momentě, kdy jste během e-mailové komunikace (ve snaze získat konkrétní návrh řešení této šílené situace, kdy namítáte, že jste nemohli plnit praktickou část zkoušky) vyučujícím dvakrát (ne)přímo obviněni z toho, že za potíže nemohl zamrznutý počítač, ale vaše neschopnost, a že možná vypíše ještě jeden termín, pokud se teda ještě dostane do školy (vyučující dojížděl přes půlku republiky na 2 dny v týdnu). Obracíte se tedy elektronickou poštou na garanta předmětu, ten si ovšem dává s odpovědí načas. Sice se na internetu objeví nový termín zkoušky (vypsán na datum spadající již do nového semestru, navíc kryjící se s přednáškou povinného předmětu), avšak garant předmětu (a vedoucí katedry v jedné osobě) stále mlčí. E-mail proděkanovi pro studium se na(ne)štěstí účinkem nemíjí. Taky se zaráží nad tím, že by student měl sám kontrolovat stav PC ve školní učebně, a svůj slib, že daný problém s vyučujícím a vedoucím katedry projedná, má s největší pravděpodobností za následek především to, že v onen poslední termín dostanete do praktické části místo 5 samostatných otázek zadání, kdy první otázku zpracováváte pomocí funkce, kterou jste jednou prolítli v prvním semináři a víc se k ní nevraceli, a na výsledky této první otázky navazují zbylé čtyři...

Proč vyučující odmítá uznat technické problémy s PC? Proč nabízel ústní přezkoušení místo sednutí k PC a umožnění vypracování praktické části? A proč byla v posledním termínu zkouška konstruována jinak a tudíž těžší?

Ke každé situaci se nabízí ještě více otázek, které ale v podstatě vedou k jedné jediné - k té hlavní:

PROČ S NÁMI VYUČUJÍCÍ NEHRAJÍ FÉR HRU?

Je to skutečně tak těžké? Proč studenti musejí plnit vše do puntíku a na minutu přesně, zatímco vyučující si zjevně s termíny a závazky ke studentům hlavu nelámou? Navíc, když ona pravidla si stanovují oni sami?

Odpovědi na tyto otázky neznám. A nejspíš se je ani nikdy nedozvím. Je mi ale opravdu smutno, když si uvědomím, že takto nakademické půdě jednají vysokoškolsky vzdělaní lidé. (Na druhou stranu se už ale nedivím tomu, jak to vypadá ve vládě... ;o) ) Dlouho taky ve mě zůstane pocit, že oslovení "kolegyně" se mi  od vyučujícího dostane pouze v případě, kdy mi bude chtít nepřímo říct, že jsem jeden velký problém, když slušně žádám o něco, co bychom měli dostat automaticky.

Pokud jste vydrželi a dočetli až sem, děkuji. Zároveň pevně doufám, že nikoho z vás takováto smůla nikdy nepotkala a ani nepotká a že s vámi vyučující (příp. šéfové) budou vždy hrát fér hru podle jasných předem daných pravidel.